S jistým sarkasmem říkávám, že USB-C měli pojmenovat spíše Legie, protože jich je mnoho. USB-C je fyzický 24 pinový reverzibilní konektor, který je imponující svou drobností a také tím, jak moc se jeho konstruktéři poučili: je jednoduchý, odolný, mechanicky namáhanější části jsou v kabelu, a ne v zařízeních, takže když se stane malér, obvykle stačí vyměnit kabel za jiný.
Jsem ale daleko od toho nazývat toto rozhraní ideálem. Za prvé, pokud nepořídíte oddělitelné magnetické koncovky, drží kabel v zařízení poměrně pevně, a tedy hrozí, že si zakopnutím o kabel nabíjené zařízení strhnete. Oddělitelné magnetické koncovky kabelů jsou vynikající inovací – a pokud USB-C používáte hlavně k napájení, je dobré zvážit, zda je nechcete používat trvale.
Standardní USB-C kabel má symetrické zapojení se dvěma páry SuperSpeed vodičů v balancovaném zapojení (TX1, TX2, RX1, RX2), které je odolné proti zarušení – a to je doplněné jedním párem vodičů pro USB 2.0 kompatibilitu.
Ať se kabel zasune libovolným směrem, je zapojení správné – a nemusíte se starat o nic. Existují i levné kabely, které mají zapojené pouze USB 2.0 vodiče pro méně náročná zařízení – myši, tiskárny a podobně, takže nedovolují vysokorychlostní přenosy. Tyto kabely jsou označené jako Hi-Speed, nemají značení SS (SuperSpeed).
I když porty vypadají stejně, nemusí vaše USB-C být jenom USB-C, ale může jít například o port typu Thunderbolt 3 nebo Thunderbolt 4. Jde o technologie Intelu, které využívají stejný konektor a nabízí zpětnou kompatibilitu s USB, ale přitom dovolují rychlost přenosu až 40 Gbit/s a mimo přenosu dat také přenos obrazu – buď exkluzivně, nebo tak, že kombinují přenos dat, napájení a přenos obrazu až do dvou 4K panelů nebo jednoho 8K panelu.
Thunderbolt je ideální pro připojení laptopu do dokovací stanice, nabízí extrémní propustnost a dovolí připojení celé řady zařízení najednou. Vyžaduje ale svůj vlastní kabel – a bohužel není levný.
Extrémní přenosové rychlosti si žádají svoje oběti, které se typicky projevují tak, že propojovací kabely jsou drahé a nepříliš dlouhé. Většina extrémních rychlostí žádá kabel o délce kratší než jeden metr, případně dva metry – potom se musí použít tak zvané aktivní kabely, které jsou velmi nákladné. Idea za vysokorychlostním připojením je taková, že se propojujete s nějakým dokovacím zařízením, které rozbočí datové přenosy o nižší rychlosti do samostatných portů, kterým pak stačí kabely nižší třídy.
Nástup USB-C přináší i vzestup USB Audia. Dnes je běžné, že telefony nemají samostatný konektor pro drátová sluchátka, ale nabízejí konvertor USB-C na jack, ale existují i jiné možnosti. Tak za prvé, máme tu starší Audio Adapter Acessory Mode, který slouží pro jednoduché konvertory a přenáší analogové audio přes USB-C konektor do jednoduchého adaptéru.
Moderní sluchátka ale umí přijímat přímo datový proud digitálního audia USB Audio a konvertovat ho na zvuk až ve sluchátkách. USB Audio dovoluje počítačům i telefonům pracovat se zvukem čistě digitálně a jeho konverzi nechat až na výrobcích reproduktorů, sluchátek a receiverů, což je vlastně výhodnější cesta: čím déle je audio digitální, tím více je odolné proti rušení.
To není jediný netradiční způsob, jak použít USB-C konektor. Mezi další významné způsoby zapojení patří tyto:
Přestože se kolem USB-C buduje pověst „univerzálního“ rozhraní, je „univerzální“ pouze konstrukčně a mechanicky. Složitost ekosystému kolem USB-C je už dnes vysoká a bude dále narůstat. Proto je potřeba dát si pozor na základní věci a alespoň elementárně se informovat o schopnostech vašeho zařízení a vašich periferií.
Rozhraní USB-C se chlubí tím, že je univerzální. Z technického hlediska ano, skutečně se jedná o jednoduchý konektor, u kterého nemusíte složitě řešit, jak ho zapojíte. Z hlediska jeho použití se schopnosti USB-C liší podle typu zařízení, k němuž je připojené. Proto tedy i s univerzálním USB-C opatrně.
Počítače USB-C kabely