Rychlé SSD disky jsou dnes standardem každého moderního počítače. PCIe 3.0 modely pomalu mizí z trhu a nahrazují je nové PCIe 5.0, přesto nabídka 2TB PCIe 4.0 SSD disků za příznivé ceny zůstává velmi široká a nabízí vynikající poměr ceny a výkonu. A právě proto se v dnešním srovnávacím testu podíváme na 18 takových modelů z naší aktuální nabídky a porovnáme jejich výkon v těch nejdůležitějších scénářích. Pojďme na to.
Výrobci a jejich marketingové týmy dávají přednost hodnotám, které ve skutečnosti nemají moc velkou váhu. Proč? Protože vysoká čísla v řádech tisíců MB/s prostě znějí lákavě. Kdo by nechtěl ten „nejrychlejší“ SSD disk, na který má zrovna rozpočet, že?
Naopak s nižšími hodnotami, které by nás měly zajímat, se v produktových popiscích a specifikacích jen tak nesetkáte. Výrobci je málokdy uvádějí, takže na ně ani nemáte jak narazit. Jediným způsobem, jak zjistit skutečně důležité rychlosti SSD, je ruční a časově náročné testování. Přesně takové jsme si pro vás dnes připravili.
i
Srovnání: MLC SSD, TLC SSD, QLC SSD
TLC (Triple Level Cell) SSD disky využívají buňky, které ukládají 3 bity dat – jedna buňka paměťového čipu tak může nabývat 8 různých stavů. Díky této technologii se povedlo výrazně snížit ceny zejména vysokokapacitních SSD disků. Zároveň je však technologie TLC oproti MLC (Multi Level Cell), kde jedna buňka ukládá 2 bity (nabývá 4 stavů), pomalejší v oblasti zápisu dat a disponuje nižší životností.
QLC SSD disky jdou ještě dál a k ukládání dat využívají 4bitové buňky (jedna buňka nabývá 16 stavů). Ve srovnání s TLC se tak hustota úložiště s každou buňkou zvyšuje o 33 %, a v důsledku toho klesá cena za 1 GB. Opět ale musíme počítat s daní v podobě nižšího výkonu a životnosti.
Při výběru SSD disku většinou narazíte na sekvenční rychlosti čtení a zápisu, které ale nejsou zas tak podstatné. O něco větší roli hrají rychlosti náhodného čtení a zápisu, nicméně to, na čem opravdu záleží, je velikost dat a počet front (queue depths), do kterých jsou data zařazena. Nejdůležitější, i když nejnižší, rychlosti SSD disků uvidíte při práci s malými soubory o velikosti 4 kB na prvních frontách (QD1-QD4). Právě tam si software ukládá klíčová data, aby k nim měl co nejrychlejší přístup.
Testování SSD disků, a vlastně uložišť celkově, je v dnešní době trochu ošemetná záležitost. Většina benchmarků, aplikací testujících výkon, je staršího data a roky nedostala update.
3DMark Storage Benchmark měří reálné scénáře, se kterými se běžný uživatel, ale hlavně hráč, setkává. V následujícím grafu uvidíte průměrné rychlosti a přístupovou dobu k herním datům (loading), přesouvání herních složek a nahrávání herních záznamů. Také si ukážeme rychlosti jednotlivých disků s funkcí DirectStorage, díky které se přenášejí herní soubory z SSD disku přímo do videopaměti grafické karty.
Testovací sestava
ASUS ROG X870E CROSSHAIR HERO (1203), MAXIMUS Z890 HERO (1603), Z790 HERO (2801), RTX 5090 TUF (572.70)
Operační system
VBS off, Windows 11 24H2, Vysoký Výkon
Po stránce výkonu v herních scénářích a herně relevantních workloadech si všechny disky vedly skvěle a žádný z testovaných modelů nevykazoval anomálie indikující horší výkon ve hrách. Rozdíly byly ale znát při testu DirectStorage, kde si můžeme nakreslit pomyslnou přímku v grafu od 15 GB/s a výše. S přihlednutím k poměru CENA / VÝKON by byla má osobní volba WD_BLACK SN7100.
Anvil je starší benchmarkovací nástroj, který se v recenzích často používá, protože stále nemá adekvátní náhradu. V testech se soustředíme jen na to, co je opravdu důležité – práci s malými 4kB soubory na frontách QD1, QD4 a QD16. Při těchto testech nás zajímá především výkon čtení, jelikož zapisujeme (instalace hry) zpravidla minimálně, ale čteme (loadujeme) opakovaně.
Se stejným verdiktem bych ukončil i testy v Anvilu. WD_BLACK SN7100 vykazuje o 25 % vyšší výkon než druhý disk v závěsu v tom nejdůležitějším scénáři, čtení malých souborů na první frontě. To z něj dělá nejlepší volbu i při přepnutí na poměr CENA / VÝKON.
Pomocí benchmarku CrystalDiskMark měříme rychlosti sekvenčního čtení a zápisu při práci s 1MB soubory na první frontě. Stejně tak testujeme rychlosti při náhodném čtení a zápisu s malými 4kB soubory, rovněž na první frontě. Jinými slovy, ty nejběžnější a nejnáročnější typy úloh, které svému disku dáváme.
A testy v CrystalDiskMarku jen potvrzují to, co už je celkem jasné. I tady v tom nejdůležitějším testovacím scénaři obhájil WD_BLACK SN7100 první místo, a to s decentním 17% náskokem nad druhým diskem v řadě. To samé platí i pro volbu co do ceny a výkonu.
Pomocí HD Tune měříme primárně rychlosti zápisu poté, co disku dojde cache. Toho docílíme tak, že naráz zapisujeme soubor o větší velikosti než cca 20 % kapacity disku. Pro sichr tedy zapisujeme 400GB soubor.
V těchto testech sice WD_BLACK SN7100 nijak zvlášť nezazářil, ale nedopadl ani nijak katastrofálně. Podstatné je, že po zaplnění cache mu rychlost nijak zvlášť neklesla, což se zhruba o dobré třetině testovaných disků říct nedá. V poměru CENA / VÝKON se v tomto testovacím scénáři umístil na pátem místě, což není vůbec špatný výsledek.
Uznávám, že tato konkrétní srovnávačka zrovna nějak záživná nebyla. Na jednu stranu, mít více možností je vždy fajn, na druhou, jednoduchý a rychlý výběr má svá plus. Osobně si tedy dovolím vyhlásit WD_BLACK S7100 za vítěze testu. Nejen, že s náskokem obstál oproti konkurenčním modelům v těch nejdůležitějších disciplínách, ale je také za skvělou pořizovací cenu.
Zbývá snad už jen zmínit, že co do životnosti se dnes testované disky pohybují v rozsahu od 640 do 2400 TBW. WD_BLACK SN7100 nabízí 1200 TBW, což se dá považovat za zlatý střed, i když ruku na srdce, 2000 TBW, které nabízí např. Kingston FURY Renegade, by celý produkt dotáhly jen k dokonalosti.
