Svět chytrých telefonů nebyl vždy takový, jak ho známe dnes. Před více než sedmnácti lety se na trhu objevilo zařízení, které navždy změnilo způsob, jakým komunikujeme, pracujeme a bavíme se. Jaká byla cesta k této revoluci? Co stálo za úspěchem přístroje, který způsobil převrat v technologickém světě? A jaké byly první pokusy o vytvoření chytrých telefonů? Připomeňte si, jak jsme ještě v nedávné minulosti komunikovali a jaké různé výrobky dnes již zapomenutých firem hýbaly světem.
Příchod moderních smartphonů je často spojován s představením iPhone 9. ledna 2007. Ve skutečnosti se chytré telefony pozvolna rozvíjely už v druhé polovině 90. let minulého století – a jejich podoba byla více méně finalizována předtím, než Apple uvedl svůj vlastní telefon. Apple totiž, jak je u něj zvykem, obvykle nepřichází s produkty jako první – uvádí je na trh ve chvíli, kdy je přesvědčen, že uspěje – a uvádí je jako součást integrovaného řešení, které na nich oceňují jejich zákazníci.
Za první smartphone lze považovat IBM Simon (1994), který byl více budován kolem komunikačních funkcí, dovoloval bezdrátovou i drátovou komunikaci a suploval i modem pro PC. Většina mobilních telefonů získala schopnost být používána jako bezdrátový modem, připojovaly se obvykle sériovým portem, později USB, některé modely používaly i infračervené (IrDA) pojítko, takže stačilo aktivovat funkci modemu, položit ho před komunikační okénko na laptopu a už se dalo komunikovat.
Se smartphony experimentovala i Nokia, která v roce 1996 představila první „komunikátor“ – Nokia 9110 Communicator. Ten v zavřeném stavu vypadal jako klasický telefon, po otevření se objevila obrazovka a klávesnice, čímž připomínal například komunikátory HP. Stroj měl vlastní operační systém a aplikace, což se s postupem času ukazovalo jako čím dál větší problém.
Velmi významným výrobcem byl RIM (Research In Motion), který vyráběl komunikátory Blackberry. Začal obousměrným pagerem Interactive Pager 900 (1996), který dovoloval odesílat obousměrné zprávy v podobě čísel. Pager v podstatě sloužil k předání zprávy o tom, na které číslo na pevné lince má příjemce zavolat, obousměrný pager tuto funkci vylepšil. RIM pokračoval komunikátory, které se soustředily na email, začal komunikátorem Blackberry 850 (1999), který už byl optimalizován na ovládání jedním prstem. Právě tento typ ovládání byl pro Blackberry charakteristický.
Z kapesních počítačů Palm vznikla ve firmě Handspring jejich varianta s podporou telefonování a bezdrátových komunikací – Hanspring Treo (2002). Celý vývoj začal o dva roky dříve představou o vývoji bezdrátového modulu určeného pro komunikaci, který nazývali Springboard a byl určený pro model Hanspring Visor.
Velký problém raných smartphonů spočíval v tom, že internetové stránky byly datově objemné, optimalizované na zobrazení na velkých monitorech a všechny interaktivní funkce webu byly pro přenosná zařízení nesmírně náročné. Kapesní počítače byly vyráběny s ohledem na minimální cenu, minimální výpočetní nároky a také co nejdelší výdrž na baterie. Nastala éra „mobilního webu“, která se ale rozvíjela pomalu, protože bylo příliš mnoho systémů a nebylo zcela jasné, jak by mobilní web měl vlastně vypadat.
Situace na přelomu století byla komplikovaná, v oblasti chytrých telefonů kromě Blackberry dominoval Microsoft se systémy Windows Mobile a Nokia se systémem Symbian – většina výrobců se ale orientovala hlavně na levné a praktické „hloupé telefony“ (dumbphones). Není zde úplně prostor rozebírat velice kompetitivní mobilní trh té doby s obrovským množstvím modelů, které spolu soutěžily často po stránce designu, protože mobily se stávaly určitým stavovým symbolem pro střední třídu a pro mladé. V té době se mobily považovaly hlavně za módní zboží – a dominovala představa, že musí být hlavně levné, ale designově výrazné.
Příchod iPhone v roce 2007 nikoho nepřekvapil. Mnohé, jako Steve Ballmera, naopak pobavil: „Operátory dotovaný telefon za 500 dolarů svázaný se smlouvou? To je ten nejdražší telefon na světě! A nezaujme profesionální zákazníky, protože nemá klávesnici, takže z něj nepůjde snadno odesílat emaily. (...) Není šance, že by získali významný tržní podíl.“ Těchto slov později velmi litoval, protože se ukázalo, že lidem nevadí, že další generace telefonů nebude mít fyzickou klávesnici.
Microsoft se pokusil svou dominantní pozici v oblasti smartphonů udržet, což vedlo ke dvěma katastrofám: „Sociálnímu telefonu Kin“, který se prodával pouze 48 dní a způsobil Microsoftu ztrátu jedné miliardy USD – a mnohem většímu průšvihu ve formě Windows Phone, vcelku kvalitnímu mobilnímu operačnímu systému, který ale také selhal a jehož celková ztráta dosáhla až sedmi miliard USD.
Apple, přestože uvedl iPhone přece jenom trochu předčasně, ale udělal dobře několik zásadních věcí: Za prvé přišel s ucelenou vizí, která doplnila populární iPod o možnost komunikace, přičemž telefon zapadl do celkového ekosystému Apple a zákazníci mohli snadno přejít i se svou oblíbenou hudbou. Za druhé otevřel systém vývojářům aplikací, čím vytvořili obrovský trh pro software třetích stran. Za třetí neváhal investovat obrovské peníze do zajištění celého výrobního řetězce, takže kontroloval dodávku všech důležitých dílů a nedostával se do výrobních problémů.
A za čtvrté – velikost Apple, jeho peníze a velké množství uživatelů mu dalo sílu k vyjednávání s operátory. Před příchodem iPhone bylo běžné, že mobilní operátoři rozhodovali, které telefony budou smět působit v jejich síti a jak je jejich výrobci musí upravit, pokud je mají dotovat. Apple byl marketingový titán, který tuto situaci zcela otočil.
V důsledku příchodu iPhone se ukázalo, že období divokých tvarů a inovací v hardwaru skončilo – a podstatné bude to, jak výkonné procesory budou telefony mít, a hlavně jaký operační systém na nich poběží, protože operační systémy pro telefony jsou prakticky stejně složité jako ty pro počítače. A tak rozsáhlé systémy mohou vyvíjet a udržovat pouze velké a bohaté firmy.
Pátou výhodou Applu bylo to, že si zachoval kompletní kontrolu jak nad vývojem svých telefonů, tak i jejich operačních systémů. Na příkladu Huawei můžeme vidět, co se stane výrobci, který tvoří kvalitní hardware, ale ztratí kontrolu nad software. Google, zásadní vývojář v oblasti systému Android, má pro změnu problémy s konzistencí kvality svého vlastního hardware.
Ta opravdu zásadní lekce, kterou dal světu Apple, ten způsob, kterým iPhone změnil svět, spočívá v prosté lekci: Není důležité, jak pozdě na trh vstoupíte, pokud si podchytíte všechna potenciální rizika, soustředíte moc své firmy tím správným směrem – a budete to dělat prostě nejlépe.
i
V AlzaMagazínu pro vás máme i další články ze série Mobilní revoluce:
iPhone nejen změnil pohled na chytré telefony, ale i na celý technologický průmysl. Přinesl revoluci v uživatelském rozhraní, integrovaných službách a ekosystémech, která nastavila nový standard pro mobilní zařízení. Apple ukázal, že s důkladným plánováním, kontrolou nad výrobním procesem a správnou strategií lze dominovat na trhu, i když vstoupíte pozdě. Jeho úspěch není jen v technických inovacích, ale v komplexním přístupu, který zahrnuje hardware, software a uživatelský zážitek jako celek.
