Když se v roce 1981 objevil Osborne 1, mnozí z nás ani netušili, jak moc to změní náš pohled na svět počítačů. Představte si, že najednou můžete vzít svůj počítač, dát ho do auta a vzít s sebou kamkoliv – práce v kavárně, v parku, nebo dokonce ve vlaku se stává najednou možná. Tento článek vás zavede do chvil, kdy se počítače přestávaly vázat na jedno místo a začaly být našimi neustálými společníky. Přečtěte si, jak se začaly psát důležité kapitoly historie počítačů.
Se vznikem osmibitů se hmotnost počítačů dostala do pásma, že nebylo příliš složité je vzít a odvézt někam autem. To ale mělo svoje stinné stránky – za prvé jste je museli vozit i s obrazovkou, což byla typicky televize anebo monitor založený na skleněné CRT technologii, tedy „téměř televize“. A i když jste se smířili s vyšší hmotností, museli jste počítač před použitím sestavit – a po konci jeho používání sestavu zase rozložit.
Už v 70. letech se začali technici zabývat otázkou, jestli by se nedal udělat plně přenosný počítač, který by byl kompaktní a jehož zapnutí by vyžadovalo pouze zapojení do napájecí sítě. V 70. letech se experimentovalo s celou řadou „all in one“ designů, ty byly ale opravdu velké. A tak se Bill Lowe z americké IBM rozhodl, že zkusí postavit počítač, který by šlo jenom „vzít a někam odnést“ – a tak v roce 1973 vznikl prototyp IBM 5100.
Tento počítač byl stále neuvěřitelně těžký – se svými 25 kilogramy by se opravdu pronesl. V jednom těle ale obsahoval jak vlastní počítač, tak i pětipalcový malý CRT monitor (stále skleněný!) a také magnetopáskovou mechaniku. Šlo o počítač na úrovni mikropočítače, měl šestnáctibitový procesor IBM PALM (Program All Logic in Microcode) na 1,9 MHz, paměť 16 až 64 KB RAM a 32 až 64 KB ROM, ve které byl programovací jazyk APL, který byl typický pro velké počítače. Šlo o stroj pro profesionály – a jeho vadou byla nejen velká hmotnost, ale také cena, která se podle konfigurace pohybovala mezi 9 000 a 19 000 tehdejšími dolary, což by bylo dnes téměř 110 000 USD!
Prvním komerčně prodávaným přenosným počítačem byl patrně kanadský stroj MCM/70, který byl postaven v roce 1973 v Torontu. Šlo o zvláštní stroj s jednořádkovým displejem, dvěma kazetovými mechanikami, procesorem Intel 8008 na 800 kHz a pamětí 2 až 8 KB. V podstatě šlo o raný mikropočítač zabudovaný do jednoho těla i se zobrazovačem a mechanikami – a celé to vážilo už podstatně akceptovatelnějších 9 kg.
Počítač využíval programovací jazyk APL, ale vzhledem ke slabému vybavení a nutnosti programovat si aplikace byl relativně neúspěšný. Nejjednodušší model se 2 KB RAM a bez kazetových mechanik přišel na 5 000 kanadských dolarů (v té době byl CAD srovnatelný s USD), nejdražší model s 8 KB RAM a dvěma kazetovými mechanikami pak přišel na 9 800 kanadských dolarů. Strojů se podle všeho prodalo několik stovek, prodávaly se hlavně firemním zákazníkům, kteří potřebovali výpočty na cestách.
Prvním skutečně komerčně úspěšným přenosným počítačem byl Osborne 1, který spatřil světlo světa v roce 1981. Tento počítač měl maličký CRT displej o pouhých pěti palcích, přesto se na něj vešlo až 52 znaků ve 24 řádcích, byl vybaven dvěma disketovými mechanikami 5,25“ – a běžel na něm mikropočítačový operační systém CP/M, což byla v té době šťastná volba. Jako procesor měl stroj Zilog Z80 na 4 MHz a byl vybaven 64 KB RAM, což postačovalo pro běh populárních kancelářských aplikací té doby.
Osborne byl stále velkým kompromisem, ale jeho vývoj směřoval tím správným směrem: Jeho hmotnost se podařilo srazit na 11 kg, což sice znamená něco jako nosit velký kbelík plný vody, ale už se to unést dá. Cena stroje se dostala na 1 795 USD, což už bylo akceptovatelné i pro méně majetné profesionály – a to byla cena, kterou InfoWorld v roce 1981 okomentoval „ne, to není tisková chyba, opravdu to je 1 795 USD!“ Spotřeba počítače byla pod 37 W, což stále nedovolovalo chod na baterii, ale stroj stačilo zapojit do běžné zásuvky – a bylo možné začít pracovat.
Přestože počítač nebyl ani nejlehčí, ani nejvýkonnější a měl opravdu malou obrazovku, zájem o něj překonal všechna očekávání. Společnost Osborne předpokládala, že prodají asi tak 10 000 kusů. Ve skutečnosti tento objem prodali během prvních osmi měsíců a museli masivně navýšit výrobu, protože prodávali až 10 000 počítačů měsíčně! Důsledkem navýšení výroby bylo snížení výrobní kvality – a až 15 % počítačů se vracelo na opravy. Celkem se do ukončení výroby v roce 1983 prodalo více než 125 000 Osbornů 1, což jasně ukázalo, že zájem o přenosné počítače je – a že jednou to bude opravdu veliké!
Osborne 1 byl zajímavý ještě v jednom směru: Byl to první počítač, který svým novinářům zakoupil jejich vydavatel. Izraelský deník Maariv v roce 1981 koupil několik počítačů pro své reportéry a nechal je upravit pro hebrejštinu. Novináři ve svých vzpomínkách neoceňovali vysokou hmotnost stroje, ale naopak si pochvalovali jeho odolnost, protože „poškození, způsobená arogantními celníky, mstivými pařížskými poslíčky a zkouřenými pákistánskými taxikáři byla pouze kosmetická“. Přenosné počítače byly konečně tady!
i
V AlzaMagazínu pro vás máme i další články ze série Mobilní revoluce:
První přenosné počítače z dnešního pohledu byly obrovské těžké krabice, které navíc potřebovaly externí napájení. Bylo to ale poplatné době, technologie té doby nebyly zdaleka tak vyspělé jako dnes, čemuž odpovídala i vysoká cena. Buďme rádi, že dneska můžeme za pár tisíc nosit svůj přenosný počítač (mobil) v kapse.
